Je to jak sen, co ráno rozpustil den,
nic není dost velkej cíl, aby ses nepokusil
volej k nebi přání a všechno bude k mání

Petra & Martin Seberovi a jejich

Devět prostinkých myšlenek

1. Nikdy nic nedělej pomalu. Všechno je ve sportu determinováno rychlostí. Síla, vytrvalost a obratnost jsou až druhotné faktory.

2. Kdo chce něčeho dosáhnout, ať počítá s bolestivými tréninkovými metodami. Sebevětší objemy nemohou nahradit trénink, při němž se sportovec trápí a je mu na zvracení.

3. Do výkonu se sčítá veškerá tréninková práce odvedená od nejútlejšího dětství až po dospělost.

4. Velkou tréninkovou zátěž musejí zvládat už děti, a to děti od sedmi let. Průzkumy ukázaly, že to mohou dobře snášet a navíc se učí velmi tvrdě pracovat.

5. Nějaký význam má pouze práce s velmi inteligentními sportovci. To je trochu složitější vztah. Totiž u většiny individuálních disciplín může k úspěchu dojít jen ten, kdo nalezne svůj optimální rytmus pohybu. Přirozený rytmus umožňuje šetřit energii organismu. Každé zrychlení nebo zpomalení člověka zbytečně vyčerpává. Hledání optimálního rytmu je ohromný boj; dokáže to jen velice inteligentní sportovec, a to nejdříve po deseti letech práce.

6. Rytmus je rozhodujícím prvkem pro psychiku sportovce. Umožňuje totiž dostat se do transu, kdy sportovec necítí ani únavu ani bolest.

7. Většina výkonů, které sportovci předvádějí, představuje asi 70–80% jejich maxima, protože podmínky nejsou nikdy ideální.

8. Každý maximální výkon se v závěrečné fázi mění ve výkon silový. Rozhoduje jen hrubá síla a odolnost. Proto je potřeba v tréninku často pracovat na hranici vyčerpání, aby sportovec hrubou sílu a odolnost vyzkoušel a upevnil.

9. Cítí-li se sportovec zcela vyčerpán, zbývají v organismu ještě tři čtvrtiny sil.

Tak co tomu říkáte? V Tišnově neříkají nic. Co řeknou Seberovci, je svaté.

převzato a upraveno od Francesca Conconiho